Více než měsíc jsem o sobě nedala vědět. Konec roku 2016 mě vyčerpal a rok 2017 mě zastihl zcela nepřipravenou. Rozhodně si ale nemůžu stěžovat – prosinec byl sice hektický (hodně práce, vánoční přípravy…), ale také plodný (noví klienti, nové projekty). Všechno klaplo na jedničku – co bylo potřeba se stihlo, co nebylo akutní se odložilo.

Uplakané Vánoce

Vánoce jsme letos pojali méně okázale, za to v nové formě rodinného kruhu – k štědrovečernímu stolu tentokrát přisedl i přítel naší starší dcery. Vůbec nám atmosféru nezkazil ani fakt, že manžel musel odpoledne odjet do práce a děti měly romantickou rezervaci v pražském hotelu. Zůstaly jsme s Mikinkou samy doma. Celý rok jsem se těšila, jak spolu budeme stavět lego. Teď jsme měli klid a hrály jsme si až do večera. Tyto Vánoce byly pro mě opravdu velmi silným zážitkem a to díky dárku od mé milované 18leté holčičky. Dostala jsem vlastnoručně nakreslený a napsaný Manifest mé milované malé mámě (celá první stránka textu obsahuje slova začínající na písmeno m). Když vám dítě, které se občas chová jako rozmazlený fracek a není s ním kloudná řeč (rodiče jistě znají náročnou fázi dospívání), napíše vyznání, jak moc jste pro ni a celou rodinu důležití, jak si váží toho, co děláte a chtělo by jednou být jako vy – neubráníte se dojetí. Mně se rozmazávaly už první řádky a dál jsem jen brečela jako želva.

Pak přišla chřipka. Cca po 15 letech. Nejsem zvyklá být nemocná, ležet a trpět bolestmi celého těla. Srazila mě na kolena.

Něco je špatně

Na nový rok jsem se těšila, protože jsem měla v plánu se po 5měsíční pauze opět vrátit k tvrdému tréninku do posilovny. Konečně. Hned ze startu jsem si dávala pěkně zabrat, nejvíc to odnesly hýžďové svaly. Bohužel efekt nebyl zdaleka takový, jaký jsem očekávala. Kde jsou ty endorfiny a výtečná nálada? Kde je ten příliv nové energie? Místo báječných pocitů jsem se propadla do vyčerpání a ztráty radosti ze života. Řekla bych, že jsem poměrně optimistický člověk, mívám občas špatnou náladu, ale tento stav trval přes dva dlouhé týdny. Opravdu jsem nevěděla, jak z toho ven. Přitom jsem neměla žádný důvod ke špatné náladě. Ale nic mě nebavilo a netěšilo. Nedávala jsem si žádné novoroční předsevzetí, protože jsem absolutně nevěděla, co od života vlastně chci.

Někdy prostě člověk asi musí počkat, až špatná nálada odezní. Mě to dlouhé období donutilo přemýšlet, co dělám špatně. Myslím, že jsem na to nakonec přišla. Chybí mi energie. A tu nezískám přidáním nové zátěže. Mé tělo mi to dalo jasně najevo – už na mě přímo křičelo a já jsem ho neslyšela. A jaké byly příznaky? Velká únava už během dopoledne, snížená imunita, natažené svaly, ztráta dobré nálady.

Jak z toho ven?

Řešení? Věnovala jsem víkend brzkému odchodu do postele, místo televize nebo noťasu jsem se začetla do knížky (Arnold bude brzy pokořen). Usnula jsem dříve a vstávala až po deváté hodině. Hrála jsem si s Mikinkou (Ježíšek přinesl bezva deskovou hru). Ohledně práce jsem udělala jen to nezbytné. Mohla jsem se vyhnout FB a neřešit průběžně celou sobotu aféru ve skupině Mainská mývalí kočka – holt se musím naučit FB omezit jen na důležitou pracovní část. Jednoznačně řešením mé situace je regenerace. Spánek a odpočinek. Určitě to zní jako otřepané klišé, ale je to ryzí pravda. Nepodceňujte odpočinek, jistě znáte případy, které skončily mnohem hůře než já.

Co teď? Pomalu se dávám dohromady.

• Mám v úmyslu spát min 7 hodin denně – vím, že to není vždy reálné, ale pod 6 už opravdu jít nemůžu.
• Pít více vody – jasně, další klišé, ale opět tvrdá pravda.
• Nemyslet nonstop na všechny problémy a starosti – sepsat, naplánovat a vyřešit, však oni nikam nepláchnou.
• Být produktivnější – omezit lapače pozornosti, soustředit se na jednu činnost, neholdovat multitaskingu.

Jsem velký introvert, ale pociťuju, že osamělá práce z tepla domova začíná doléhat dokonce i na mě. Tady jsem ovšem v koncích. Mezi mé výlety mezi lidi patří zejména návštěvy posilovny a knihovny – tam si ovšem každý hledí toho svého. Asi budeme muset s manželem vyrazit do místní hospůdky – původního provozovatele odradilo EET, tak očíhneme nového.

Jedeme dál!

Zdá se, že už byl nejvyšší čas se zase začít stavět na nohy. Když už i vnímavý klient vycítí přes telefon, že není něco v pořádku… Tímto se veřejně omlouvám všem, kteří měli v poslední době pocit, že jsem polevila a nevěnuju se jejich projektu na 100 %. Novoroční kocovina je pryč a já vím, co chci.

Jak jste zvládli vy novoroční kocovinu, dali jste si nějaká předsevzetí? Ještě pořád je dodržujete?