Učím se psát a rozesílat e-maily. Ne že bych neuměla používat e-mailového klienta, dělala mi problém čeština nebo nevím, že mám dodržovat nějakou strukturu apod. Chci umět psát e-maily, které lidi baví. Na které čekají. Které jsou jim k užitku.

Vrhla jsem se tedy do studia a učím se od guru českého (a nepochybně i slovenského) e-mail marketingu Davida Kirše. Někteří z vás se už možná setkali s jeho aplikací Smart Emailing, Fapi, případně už jste slyšeli o SmartSellingu jako komplexním řešení. Osobně používám zmíněný Smart Emailing na rozesílání newsletterů z tohoto blogu i dalších projektů (Fit40plus.cz) a doporučuji jej s čistým svědomím i svým klientům.

Setkání face to face aneb Email Academy Živě

Možnost setkat se živě s dalšími soukmenovci, kteří makají na svých projektech, zároveň chtějí dělat věci lépe a efektivněji, se nezahazuje. O víkendu 10.-11. června jsem tedy strávila, spolu se svou starší dcerou, hodiny našlapaného semináře o e-mailech, rozvoji podnikání i rozvoji osobním. Byla to jízda. David Kirš je velice inspirativní a silně charismatická osobnost. Živé setkání má obrovský potenciál právě v procítění atmosféry a vnímání energie prýštící ze všech stran. Je to něco, co u obrazovky byť živého webináře prostě neucítíte.

Fascinující bylo sledovat zvraty a uvědomění si cílů, které někteří účastníci sdíleli s námi se všemi. Popsali jsme dohromady štosy papírů. Starší a velice elegantní paní přede mnou psala jako divá – vyklubala se z ní fotografka se spoustou blogových příspěvků a sepsanými e-booky o fotografování. Prostě klobouk dolů. Kristýna jí byla úplně fascinovaná a chtěla ji za babičku!

Proběhlo několik AHA momentů i u nás dvou – to si tak člověk uvědomí co dělal špatně, co by mohl dělat jinak a hlavně spousta věcí najednou zapadne do skládačky jako puzzle.

Postel bez chlupů a zavřená restaurace

Ubytování jsme měly dokonalé. Přímo v hotelu, ve kterém se seminář konal. Vlastně jsem se nezmínila, že jsme cestovaly do Brna. Ještě nikdy jsem v Brně nebyla. Bohužel jednu chybu hotel měl. Je umístěný v administračním komplexu blízko marketů specializovaných na kutilství a stavebnictví. Blízké okolí čiší novotou a architekt se docela vyřádil. Myslím, že okolní zaměstnanci mají pro svou práci opravdu krásné prostředí. Součástí komplexu jsou drobné obchůdky, kavárny, banky, restaurace… Bio restaurace s vegan nabídkou?! A přímo u hotelu?! Je tady však drobný háček. Všichni mají otevřeno jen v pracovní dny. Víkend zavřeno!

Sobotní obědovou pauzu jsme věnovaly hledání nejbližšího otevřeného obchodu s potravinami. První zastávku jsme zcela nepopulárně udělaly v mekáči. Když je nouze, i hranolky jsou dobré… dostačující… no alespoň jsme neumřely hlady. Zachránil nás Albert. A kolega ze semináře to nebyl. V neděli jsme už zkušeně naběhly pro ovoce, zeleninu a tofu (mazaně jsme si koupily den předtím malý nožík – ani jedna nejsme praktický muž) a najedly se na sluníčku u jezírka na lavičce před hotelem. Brněnský piknik.

Nejsem žádný vymetač hotelů, vlastně si nepamatuji, kdy jsem si naposledy lehala do postele, kterou jsem nemusela uklízet. Hotelový pokoj jsme si fakt užily. Nechat všechna ta zvířata, manžela, menší dítě svému osudu a alespoň přes víkend se nestarat, je takový můj malý svátek. Kecám – velký.

Fantastický víkend s hořkou tečkou a velkým vydechnutím

Asi jste z mého textu už pochopili, jak jsem si vše užila. V neděli odpoledne nás čekala studená sprcha. Volal přítel Kristýny, že jim vykradli byt. Dítě se mi před měsícem vystěhovalo z rodného hnízda. No jo, chtěli do Prahy. Aby toho nebylo málo, za chvíli volal, že nemůže najít kocoura. Pátečka, kterého jsme před sedmi lety našli polomrtvého u silnice. Posbírala jsem věci, zhroucenou dceru a se slzami v očích jsme pelášily na vlak.

Jestli máte, nebo jste někdy měli, nějaké zvíře, asi si dokážete představit tu bezmoc. Pořád jsem měla před očima kocoura rozplácnutého na betonu pod pavlačí. Než jsme dojely do Prahy, Pátek vylezl ze své domácí tajné skrýše a nám se ohromně ulevilo. Teď už ten ukradený foťák, na který se skládala široká rodina pod stromeček, ani dva noťasy tolik nebolí.