Hlavním cílem byznysu je vytvořit zisk. Definice podnikání zní: Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Zjednodušeně řečeno – prodáváte nějaký produkt či poskytujete službu a vaši zákazníci vám za to platí.

Život ovšem není tak jednoduchý a podnikání už vůbec ne. Podívejme se třeba na způsoby podnikání. Někdo se zaměří výhradně na zisk a neštítí se použít všech prostředků bez ohledu na dopady pro okolí. Svého cíle dosáhne a cítí se úspěšně. Protipólem je podnikatel (firma), který pojme svůj byznys jako službu veřejnosti (T. Baťa). Rovněž dosáhne úspěchu, ale cestou vývoje svého oboru, prospěšnosti konání, zlepšení podmínek pro okolí. Sami si vyberte, který z těchto dvou byznysmenů je vám sympatičtější.

Moderní postupy v podnikání se hodně zaměřují právě na prospěšnost každého podnikatelského záměru. Podnikatel by měl mít nějakou vizi, cíl, kterého hodlá dlouhodobě dosahovat. A ten je právě odlišný od prvotního dosažení zisku. Byznys do kterého vložíte své srdce, promítnete do něj svůj světonázor, pomůžete jím zlepšit svět má výrazně lepší pozici na trhu než pouhé vydělávání peněz.

Častý pohled na byznys

A jak nahlížejí běžní smrtelníci na byznysmeny, podnikatele a živnostníky? Výhradně podle názoru, který jim je prezentován okolím a podle svých dosavadních zkušeností. Často se tak setkáme s vžitým názorem, že byznysmen je bezohledný vlk z Wall Street, podnikatel vyčůraný obchodník sdírající své zaměstnance z kůže a živnostník živořící chudák.

V FB skupině Mainská mývalí kočka jsem rozvinula svou úvahu na téma: Je chovatelství (koček) byznys? Základním kamenem úrazu se stala právě vžitá definice slova. Určitý etický kodex a nechuť označení chovu hanlivým slovem naznačujícím finanční obohacování mnohé pobouřilo. To jsem i očekávala. Většina snad pochopila tenkou linii mezi strohým vyděláváním peněz a zachováváním cash flow chovu. Ano, i chovatel musí být zdatný obchodník, byť (nebo spíše právě proto) má svůj chov založený na dotacích – ze svých dalších příjmů, ne státních ani z EU, jako mají např. farmáři a zemědělci.

Otázkou zůstává, zda se dá řídit chov jako podnikání, dát do něj celé své srdce, být chovem prospěšný dotyčnému plemeni a při to všem zachovávat onu etiku a vztah ke zvířatům. Já si myslím, že pokud neberete zvíře jako prostředek ke zvýšení příjmu, neprovádíte hokusy pokusy s jeho zdravím, poskytujete mu dostatečné wellfare a vaší vizí je lepší svět pro kočky (a další zvířata), je jedno jaké slovo použijeme. Zájmový chov je láska, musí být, jinak se z něj stane byznys ve svém prvotním smyslu slova.