Zjistila jsem, že mé tělo není přizpůsobeno spánku nad 6 hodin. Přes vánoční prázdniny jsem spávala i 10 hodin. Dopracovala jsem se tak akorát k bolavým zádům a přetrhávanému spánku. Na 4. ledna jsem se normálně těšila. Děti zase vyrazí do školy a mě nastoupí denní režim a ranní vstávání. Mé skoro novoroční předsevzetí zní: neproflákat ani jeden den. Chci večer uléhat s pocitem, že jsem udělala správnou věc, někam se posunula, něco se naučila, něco vytvořila. Nesnáším večery (spíše tedy noci), kdy uléhám ke spánku a říkám si: Zase jsem nic nestihla. Rozuměj: Proflákala jsem na zbytečnostech celý den. Jó, prokrastinace světem vládne.

Předsevzetí: neprokrastinovat

Vím, že každý den udělám nějaký kiks, ale je lepší vedle něj vytvořit i něco funkčního, co má smysl. Například dnes mě čeká první letošní cvičení v posilovně (cítím se po těch prolenošených svátcích jako stará nemohoucí bába), procházka s Tarou ve sněhu, odhrábávání sněžné nadílky před domem a na dvorku – mimochodem fajn relax. Taky se musím učit, ve čtvrtek mě čeká první zkouška. Dětem jsem slíbila domácí rohlíčky, takže je třeba uhnětat těsto dříve, než vyrazím do víru maloměsta.

Zítřejší dopoledne se chystám strávit v pražské knihovně, miluju tu atmosféru a hromady knih. Tak to jsou mé skromné plány na nejbližší hodiny, snad se ještě během dne naskytne něco zajímavého, ale nesmím dopustit, aby nenadálé vlivy narušily původní plány, protože pak je nesplním a zase budu sama se sebou nespokojená.