Opravdu zajímavý rok 2015 je u konce. Stala se spousta podstatných i těch méně důležitých věcí, které ovlivnily mě i celou mou rodinu. Nejdůležitější pro mě je, že jsme jej prožili jako rodina, která drží při sobě. Navíc jsme se „rozrostli“ o přítele naší prvorozené. Výjimečně letos k nám nepřibylo, ani naštěstí neubylo, žádné zvířátko. Když nepočítám bleší epizodu.

Velkou radost mi udělaly obě naše holčičky svým rozhodnutím přejít na rostlinnou stravu a to z etického důvodu. Mikinka mě dojala svým prohlášením na konci léta a Kiki mi dala ten nejkrásnější dáreček pod stromeček. Jsem na vás, holčičky, velice pyšná.

Co mě děti naučily? Netlačit na pilu, nepřesvědčovat násilím, dát jim prostor a být dobrým vzorem.

Po několika letech jsem si vyzkoušela pozici zaměstnance na plný úvazek. Kromě slušného platu jsem se obohatila o (pro mě dosud nepochopitelné) vztahy na pracovišti. Ocitla jsem se ve světě přetvářek, podrazů a závisti. Když jsme s manželem odešli, svým způsobem jsem si oddechla.

Poučení? Peníze jsou moc fajn, dokud za ně neodevzdáte vlastní důstojnost. Zapadnout do špatného kolektivu za to nestojí.

V návaznosti jsem bohužel přišla i o velkou dlouholetou zakázku správy webu a sociálních sítí. Po změně managementu jsme nenašli společnou řeč. Mou velkou chybou bylo odmítání jiných zakázek, tak abych se mohla plně věnovat klientovi. Zůstala jsem zcela finančně závislá na jednom jediném, i když jsem dobře věděla, že to není správné řešení.

Co z toho plyne? Nestat se plně závislá na jednom zdroji, pád je likvidační. Zároveň práce pro klienta, jehož vize se neslučuje s mým pojetím světa, není produktivní ani pro jednu ze stran.

Z osobního života nesmím zapomenout na velký životní mylník naší Mikinky – nastoupila do první třídy. Je naprosto úžasné, když dítě ráno vstává a těší se do školy. Raději ani nemyslím na okamžik, kdy ji naše zkostnatělé školství semele a připraví o iluze. Na druhou stranu, třeťák na gymplu se zatím jeví jako nejnáročnější období. Jednomu chvíli trvá, než začne znovu vidět smysl vzdělání.

Můj postoj? Začala jsem se tedy taky šprtat, v mém věku už to není tak lehké, do hlavy vědomosti nenaskáčou samy.

Jsem letos opravdu spokojená se svou pohybovou aktivitou. V posilovně jsem jako doma, nachodím několik kilometrů (skoro) denně. Hrdě mohu prohlásit, že jsou výsledky nejen viditelné, ale hlavně se cítím „naživu“ – prostě báječně.

V dalším roce rozhodně nepolevím! Chci se naučit:

• vše o výživě a sestavování jídelníčku
• získávat nové klienty
• telefonovat
• pravidelně psát
• lépe běhat
• více naslouchat svým dětem
• říkat ne
• a spoustu dalších nových dovedností