Rozespalá si ráno vařím kafe, Mikinka tiše stojí v kuchyni v župánku. Najednou povídá: „Tak já teda nebudu jíst maso, salámy ani sýry.“

Zírám na svou šestiletou holčičku a nevěřím vlastním uším, slzy se mi derou do očí, objímám ji, plácám něco o statečné holčičce a pláčeme obě. Jsem šťastná. Sama se rozhodla. Muselo jí to v té malé hlavičce trápit už hodně dlouho. V poslední době radikálně omezila mléko, na kterém byla až závislá. Hrnek „grankem-mlíkem“ si dávala i dvakrát denně. Teď maximálně malý hrníček jednou za tři dny. Mazaně mléko do svého výčtu nezařadila.

Nikdy jsem ji nenutila, ale ví, že nerada dělám tousty se salámem – nechávala si ode mě dělat jen se sýrem. Ví, že tofu burger je lepší než ten s masem. Ví, že maminka nejí maso, vajíčka, mléko a vše od zvířátek, protože má zvířátka ráda. I Mikinka má zvířátka ráda, rozhodla se jim neubližovat a to do té míry, co sama zatím zvládne.

Ona to ostatně až tak velká změna v jídelníčku nebude. Od září nastupuje do první třídy, tak jen vychytáme obědové krabičkování 🙂