Zvyk není železná košile

20. července 2017
čtení

Letní čtení mě opravdu baví! Mám mnohem více času číst souvisle i několik hodin. Povedlo se mi před prázdninami půjčit si v knihovně pár báječných knih a jednou z nich je Zvyk není železná košile (Bether Then Before) od Gretchen Rubin. A povím vám, tato kniha je bomba! Miluju ty pocity, kdy dočtu knížku a zdá se mi, že nic lepšího už nikdy číst nebudu. Mísí se ve mně obrovské nadšení a zároveň čiré zoufalství. Znáte to taky?

A protože je v knize spousta cenných informací a podnětných myšlenek, měla jsem vedle sebe stále tužku a papír. Poznámek jsem si nakonec vypsala čtyři A4 z obou stran.

Vliv návyků

Gretchen se zaobírá našimi návyky. Laskavě, bez příkazů, pomocí příkladů ze svého života a sdílením příběhů ze svého blízkého okolí i svých čtenářů. Názorně ukazuje, jak můžeme mít každý prostřednictvím vlastních návyků, ať špatných nebo dobrých, vliv na své okolí. A zejména, jak má každý z návyků velký vliv na náš vlastní život.

Pravidlo dospělosti: Nemůžu přimět druhé, aby se změnili, ale když se změním já, možná se změní i oni, a pokud se změní, můžu se také změnit.

Celou knihu protkávají pravidla dospělosti Gretchen a trefné citáty moudrých osobností.

Změna návyků není snadná, to jistě všichni víte. Schválně, kolikrát už jste chtěli provést nějakou změnu? A jak dlouho jste vydrželi? Dáváte si novoroční předsevzetí? Traduje se, že pro ukotvení konkrétního návyku je potřeba cca 30 a více dní. Ale co potom? Skutečným testem raketového startu je to, co se děje 31 den!

Co na vás číhá

Pastí bývají cílové pásky – budu jíst zdravě a zhubnu 5 kilo, chci uběhnout 10 km, zúčastním se výzvy 30 dní bez masa, omezím na týden Facebook, do léta chci mít vyrýsované břišní svaly… A znovu se ptám: Co potom? Usnete na vavřínech? Nebo se z krátkodobé chalenge stane opravdový návyk, který zlepší váš život.

U návyků totiž neexistuje cílová páska. Možná vám bude činit potíže představa, že je to už navždy. Že už nikdy nebudete pít alkohol, že už nikdy nebudete kouřit, že budete navždy cvičit, že už nikdy nebudete jíst pečivo, že budete celý život vstávat o hodinu dříve, že už navždy budete chodit brzy spát, že už navždy…

Ne, takový pohled na změnu vám nepomůže. Každý pozitivní návyk berte jako vývoj, nikoli dokonalost. Váš návyk vám musí přinášet uspokojení. Odměnou je samotný návyk a hlubší pronikání do něj. Nový návyk si vyzkoušejte, dejte mu dostatek času a vyhodnoťte jeho přínos. Monitorování je důležité. Sledujte, co je pro vás podstatné. Tím budete mít jistotu, že váš život odráží vaše hodnoty. Pokud zjistíte, že nový návyk vám přináší jen nepříjemné pocity a nijak nezkvalitňuje život váš ani vašeho okolí, pryč od něj.

Návyky jsou odrazem naší identity. Rozhodněte se, že budete takoví a přijměte své lepší já.

Rozhodla jsem se nerozhodovat

Návyky mají jednu velkou výhodu. Jakmile si nastavíte své jasné priority, navyknete si dělat věci pravidelně, automaticky, nemusíte už ztrácet čas rozhodováním. Není potřeba už více dumat, proč a jak dělat to či ono. Získejte vládu nad časem, který vám byl na tomto světě vyměřený.

Pravidlo dospělosti: Jednejte tak, abyste si zjednodušili správné věci a zkomplikovali ty nesprávné.

Mým prvním návykem inspirovaným touto knihou je ranní meditace. Každé ráno si naleju sklenici vody, přidám citron a jdu si sednout na zahradu. Pár minut se snažím meditovat. Poslouchám zpěv ptáků, cvrkání cvrčků v trávě a vychutnávám si sluneční paprsky. Myšlenky si volně plynou. Tohle jsem dělala už i minulé prázdniny, ale s nástupem nového školního roku krásný návyk vyšuměl. Tentokrát bych ho ráda přesunula pod střechu, až nebude počasí vhodné na ranní vysedávání na lavičce.

Ke druhému drobnému návyku mě inspirovala další knížka, kterou jsem právě dočetla. Zapálený od Johna O’Learyho – a že prý už nic lepšího nebudu číst! Před usnutím věnuju pár minut (možná sekund – usínám hodně rychle) vděčnosti. Je to takový výčet všeho, za co jsem ten den vděčná. Za krásné počasí, za dětský úsměv, za svého manžela, za bezmeznou lásku našich psů a náklonnost koček, za střechu nad hlavou, za příjemné okamžiky s rodinou, za lidskou soudržnost, za svou práci, za milá slova, za každé nové ráno. Někdo tomu říká modlidba, já nejsem věřící člověk, mně stačí vědomí, že se každý den stávají dobré věci.